Konspirační teorie, jsou téměř všude, a proto není vůbec překvapující, že se jim ani příběh Fantoma Opery nevyhnul. Některé jsou jen víceméně nápad či nějaké rozvinutí příběhu, jiné jsou dlouhé a propracované, u nichž se autor pokusil podchytit každý detail. Jedno mají ale všechny stejné - otázku "co kdyby?".
I když jim věřit nechceme, nebo je dokonce úplně odmítáme, vždy nám v hlavě zůstane otravný hlásek, který se jednou za čas ozve a pronese "A co když to tak opravdu bylo?".
Dnes se na jednu takovou teorii podíváme a zkusíme odhalit, zda opravdu dává, či nedává smysl.
Teorie ve zkratce
Odkaz na kompletní verzi najdete ve zdrojích níže.
Hned na začátku upozorňuji, že i sám autor této KT uvádí, že knihu nikdy nečetl a celou ji sestavil pouze na poznatcích z filmu z roku 2004, proto budu vycházet čistě z tohoto zpracování. Děkuji za pochopení.
Celá teorie vychází z jedné důležité skutečnosti – Christine má být psychicky nemocná. Má trpět halucinacemi a jakýmisi „epizodami“, kdy si neuvědomuje, kdo je a co zrovna dělá.
Půjdeme na to postupně.
Jako malé jí zemřel otec – osoba, se kterou žila celý dosavadní život a byla jí velice blízká. S tím se zkrátka nedokázala smířit, a tak se upnula na jedinou památku, která jí po otci zbyla. Tou je Anděl hudby, kterého jí měl z nebe poslat.
Věřila v něj tak intenzivně, až se z představy stala skutečnost. Jednou se jí ozval v hlavě hlas a začal ji učit. Ve skutečnosti ale ona učila sama sebe, vytvořila podvědomě osobu existující pouze v její hlavě.
Teď k samotnému ději.
Ve chvíli, kdy Chrisitne poprvé na jevišti triumfuje, zeptá se jí Meg na onoho „záhadného učitele“, kterého nikdy blíže nepředstavila. A ona prozradí, že jde o Anděla hudby, jenž je všudypřítomný a i právě teď ho cítí. Sama Meg pozná, že s její kamarádkou není něco v pořádku, a tak podotkne, že „mluví v hádankách“ a chová se jinak než obvykle. Christine totiž právě pomalu nastupuje další z oněch „epizod“. Meg to však více neřeší, jelikož s dívkou vyrůstala a stejně jako její matka o těchto stavech ví. Dokonce jí prý měla madam Giry v jistých věcech pomáhat, jelikož dívka je, jak sama zmínila, jako její dcera.
Přesouváme se do šatny. Proběhne setkání s Raoulem, který malou Lotte zve na večeři, ona však namítá, že Anděl hudby je „velice přísný“ a nemůže. Raoul odejde a Christine plně podlehne své představě – zamkne dveře, mluví sama k sobě (proto se vikomt ptal, „kdo je uvnitř“) a skrz chodbu komunardů odejde pryč.
Poznámka: Pokud to chápu správně, tak autor tvrdí, že my, jakožto diváci, v průběhu celého příběhu jakoby přeskakujeme mezi realitou (Raoulova přítomnost a snaha vniknout dovnitř šatny…) a iluzí v Christinině hlavě (přítomnost fantoma, magická podoba chodby atd.).
Zde autor podporuje svoji teorii tvrzením, že fantom s Christine projdou zrcadlem, tudíž symbolickým vchodem do „jiného světa“ a v celé titulní písni se zpívá, že fantom je „uvnitř mé mysli“, což opět hraje do karet údajným bludům.
Dále i tím, že jakmile začnou Christine hledat a Meg se jde podívat do její šatny, objeví chodbu komunardů a ta vypadá úplně jinak, než jak ji viděla Christine:
I skutečnost, že madam Giry své dceři Meg zabránila do této chodby vstoupit, napovídá, že o stavech své svěřenkyně ví. Později dokonce ředitelům, Raoulovi a Carlottě s Piangim vysvětluje, proč momentálně není pěvkyně k nalezení a nepřeje si s nikým mluvit. V tom spočívá ona podpora.
Když zemře Buquet, sama si uvědomí, že ji tato temná strana už ovládá a je třeba s tím něco dělat. Má strach sama ze sebe, jenomže ona stále věří v Anděla hudby, ve fantoma, dokonce jej i „viděla“, tudíž tvrdí, že má strach právě z něj.
Při střešní scéně toto všechno začíná Raoulovi pomalu docházet, ovšem Christine stále miluje a je díky tomu plně odhodlán jí oněch přeludů zbavit. Uklidňuje ji, konejší a ubezpečuje, že žádný Anděl hudby neexistuje. Na chvíli se i sama sopranistka díky takové péči zklidní a vypadá to nadějně. Bojuje se svou temnou stránkou.
Vysvětlení Buquetovi smrti: jelikož bere Christine od ředitelů 20 000 franků měsíčně, nebyl pro ni problém si najmout někoho, kdo odvede špinavou práci. Možná to mohla být i madam Giry… Kdo ví…
Celý maškarní ples má mít údajně jen jakýsi symbolický či metaforický význam, kdy se Christine odpojí od svého temného já a užívá si chvíle s Raoulem. Temnota je však stále na blízku a Raoul je ochoten ji bránit (viz vytasení šavle a pronásledování fantoma).
A příběh o setkání madam Giry s tajemným géniem v kleci během pouti má mít dle autora taktéž symbolický význam, ovšem dle mého názoru lze tuto část vysvětliti velmi snadno – madam Giry si ji vymyslela, aby Christine ochránila. Nebyla si ještě 100% jistá, že Raoul o všem ví a přijal to, tak raději jenom potvrdila, že fantom skutečně existuje a nechala jej ve zmatení. Svou chybu potom napravila, když mu řekla, kde má Christine po pádu lustru hledat.
Hřbitovní scéna má být jenom další bitvou mezi dobrou a zlou stránkou operní pěvkyně, přičemž se ji Raoul snaží dostat zpět do reality. Nakonec, s velkým úsilím, vyhraje.
Nyní již mají hrát Dona Juana triumfujícího, ovšem Christine odmítá vystupovat – je si jistá, že jakmile vkročí na jeviště, opět ji temnota ovládne. Raoul ale věří, že je dost silná a vše zvládne, takže ji podporuje, aby pokračovala. Jenomže se mýlil.
Christine bojuje, jak může, avšak síla představy fantoma je příliš veliká, proto podlehne a dostane se do „bodu, ze kterého není návratu“, jak se zpívá v písni. Uteče z jeviště, přičemž věří, že byla unesena.
V podzemí jde už jen opět o boj mezi temnou a světlou stranou. Temná málem zvítězí, ovšem láska všechno překoná, takže se mladé pěvkyni „rozsvítí“ a opět se vrátí do reality.
Teď už i Raoul chápe, že Christine opravdu nemůže vystupovat, jelikož právě jeviště, světla, tajemná atmosféra a další podobné prvky jsou ony spouštěče, které ji dostávají do nepříjemných stavů.
Konečná hřbitovní scéna je už klasické rozloučení, jaké známe. Jediné co, tak růže na Christinině hrobě údajně znázorňuje, že fantom byl celou dobu její součástí a jakmile odešla ona, zemřel tím i fantom sám...
Můj komentář
Tohle je zrovna jedna z těch propracovanějších teorií a... mám tak nějak pocit, že ať namítnu, co namítnu, stejně to jde vysvětlit i jinak :D. Stačí říct, že si Christine za těch 20 000 franků najala nějaké vrahy + jí pomáhala madam Giry a vysvětlíme snad cokoli.
Toto všechno je samozřejmě sestaveno pouze na základě informací pocházejících z filmu z roku 2004. Pokud bychom do toho zapojili i knihu, teorie by byla vyvrácena.
Co si o této teorii a konspiračních teoriích obecně myslíte vy? Zdá se vám, že „na tom něco je“, anebo jsou to jen hlouposti? Napište do komentářů!
Zdroje: zde
Žádné komentáře:
Okomentovat